Představa ve zvídavé mysli člověka je duševním obrazem. Podobně jako dokáže
skener (čtecí zařízení) snímat grafické informace z předlohy, tak je i
naše mysl schopna převádět obrazové představy do myšlenkových vzorců, které
lze slovně vyjádřit. Původně se jednalo o zvuková signální znamení, jež postupně
slovně přizpůsobená a významově ustálená do praktických vzorců či formulí, v kterých
pak prastaří šamani, čarodějové a kněží jako první vytušili a naučili se ovládat
umění sestavovat slovní formule, jež byly za správných podmínek schopné vyvolat určitý magický účinek. Lapidárně pak řečeno, vyřčeným slovem (signálem)
lze vyvolat (evokovat) představovaný skutek. Tak jako se myšlenka touží
svou podstatou stát slovem, tak slovo se touží státi skutkem.
Literární čarodějství je mým pokusem o revival čili obnovení a oživení
pradávné tradice slovesnosti v novodobých podmínkách. Vycházím při tom
více intuitivně z archaických symbolů nesoucích pro nás stále ještě původní
skrytý význam (archetyp) a dostávám se až k současným slovesným prostředkům,
které jsou však obecně ve svém obsahu často znehodnocovány (devalvovány),
přičemž ztrácí svou původní moc, kdy slovo se v důsledku již netouží státi
skutkem.
Psanou formu slovesnosti považuji osobně za dar, jenž nám - lidem - byl původně
seslán tzv. bohy jako prostředek, abychom mohli zaznamenávat události a
podílet se na společném utváření posvátné skutečnosti. Dnes však v daných
souvislostech na bohy nikdo moc nevěří, protože jsme si díky naší člověčí
povaze a odehranému vývoji postupně spoustu původních (posvátných) realit
transformovali dle svých představ a potřeb. A přitom se nějak pozapomnělo
na původní význam výchozích reálií, kam také bezpochyby patří literární
či písemné prostředky, jež si v tomto kontextu pak dovoluji označit za čarodějné.
Čarodějství potom chápu jako prastarou disciplínu (obor činnosti zahrnující
v sobě také jistou kázeň), jež vychází z výjimečných schopností obdařeného
jedince. Člověk s aspiracemi na čarodějství je schopen nejprve jen spontánně
vidět děje (minulé, současné a budoucí), jež vyzvídá ve zvláštním stavu
transu (extatického vytržení z běžné reality) z rozličných čar např. v
prachu cest či z popela ohniště. Ale ony zvláštní čáry (orientace) lze
spatřovat v oblacích, na noční obloze, ve vodním prostředí, ve vlnách,
v plamenech, ve tvarech či struktuře kamenů, jednoduše ve všem, co nějakým
způsobem odráží realitu ve vědomí zasvěceného (osvíceného) jedince. Každý
člověk je více či méně obdařen nějakými vlohami pro vnímání reality v jejich
různých dimenzích. Také současný vědec (akademik) využívá při práci svých
studiem osvojených odborných schopností, ale pouze v pragmaticky vymezené
rovině.
Zaučený a zasvěcený čaroděj pak může získat vyšší schopnost ovlivňovat
a měnit dané čáry (orientace reality), přičemž zákonitě nese také jistou zodpovědnost
za následky a způsobené změny.
Psané slovo je ideálním prostředkem k záznamu našich myšlenek, představ
a nakonec k pokročilému pojímání a utváření vnímané skutečnosti, což
je většinou velmi subjektivní záležitost, ale to nikomu neupírá právo na
odpovědné užití.
A ještě zde připomenu jednu velice významnou a klíčovou souvislost. Čím
více myslí se dokáže ztotožnit s nějakou myšlenkou, tím více a s větší
silou (energií) pak tíhne k svému naplnění. Myšlenky mají totiž tu úžasnou
schopnost vázat v strukturách a formátovat energii, která pak také často
pramení ze spontánně vyvolaných a uvolněných emocí. Čehož nakonec v hojné
míře využívají rozličná media a sdělovací prostředky pro šíření informací
všeho druhu a speciálně pak při reklamních a propagačních kampaních.
Na stránkách literárního čarodějství bych si přál vytvářet relativně nezávislý
prostor pro sdílení představ a myšlenek všech těch jedinců, kteří v své duši objevili
vrozenou touhu po hledání formou vlastního písemnictví, v duchu moudrosti,
jež se sdílí, nikoli hádá.