<<<  předchozí   |   následující  >>>

zasahovat. Postačila ti na chatu najednou jen ona možnost, že se můžeš pobavit o čemkoli v současném čase. A to je ohromně krásné zjištění. Třeba se jedná o samu podstatu sdílení. Být teď a tady, u příležitosti zeptat se i odpovědět.

Sdílení, s dílem, já se svým a ty zase se svým dílem vytváříme sdílení. A co je obsahem oněch spojených dílů? Vnitřní obsahová kompatibilita (korelace), ladění vytvářející znící akord či imanentní po-cit? Vymyká se to konvenčním komunikačním stereotypům, kterým nás učili nejprve naši rodiče a babičky, pak učitelé a průběžně identifikační vzory, např. ve sdělovacích prostředcích. Ti všichni nás učili, jak se mají klást otázky a jak se na ně musí odpovídat. Ale také že otázky starších, nadřízených nebo učitelů při zkouškách se řídí odlišnými pravidly, jak to vyplývá z kulturně historických tradic.

Včera jsme měli ve škole prázdniny, takže jsem si dovolil ten přepych a zůstal jsem ve všední den doma (také v důsledku upravené pracovní doby). Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem v našem bydlítku zasedl k notebooku s předsevzetím, že ti odepíši na mailík…

Za okny svítilo slunce a po obloze pluly rozmanité mraky, jež ve svých tvarech dávaly tušit úžasnou budoucnost. Byl jsem jak osel, který se nemohl rozhodnout mezi dvěma otýpkami sena, až nakonec chcípl hlady. Zvažoval jsem, jest-li mám zasednout k počítači a nechat se unášet čarodějstvím slov nebo se vydat na cestu přes pole do města.

Nakonec jsem se vydal do polí, vydal jsem se do energetických polí otevřeného prostoru. Kráčel jsem po chodníčku a vědom si svého dechu, harmonizoval jsem se s éterickou barvou oblohy. Je to věcí takového okamžiku, kdy to ucítím v nose, pod kořenem nosu, jako by mi tam začala jiskřit duhová světýlka. Pak to cítím v očích, ve svých modrých očích, které se začnou tiše usmívat. Ten úsměv ale nejde zevnitř, ale nejdříve jakoby dovnitř. Teprve později je to dech úsměvu. Tichá radost, úcta a krása obsažená v prostoru, kterého se stávám součástí. Cítím radost v hrudí s každým nádechem, a s výdechem vydávám radost. A jestliže je pravdou, že vytvářím energii radosti, kterou jiní mohou přijímat, je to úžasné životní poslání.

- 49 -