<<<  předchozí   |   následující  >>>

když ses pokusila vžít telepaticky do mých představ. Vnímám to nyní hodně v kontextu našeho mailování, v tematických okruzích, ke kterým jsme se dostali a v původním záměru našeho komunikačního experimentu…

Nacházím se teď ve vírů nezodpovězených otázek, a vybavuje se mi zároveň slovo zodpovědnost. Z jako z toho, od jako od toho, po jako následek a věd jako vědění nebo být v dění. Evokuje mi to další slovo vědomí…, s vědomím, mám to svědomí. Vědomí je domem naší psýché.

Je to naprosto iracionální, nezodpovědné, chybí mi to vědění. A napadá mne šílená souvislost. Zítra bude mít kremační obřad naše rodinná přítelkyně, nádherná bytost, jejíž tělo zemřelo relativně mladé na rakovinu. A já vím, že na ten pohřeb nepůjdu. Nebyl jsem na pohřbu ani svým babičkám, protože jsem si to prožil jaksi předem. A přál jsem si je uchovat ve svých představách takové, jaké pro mne byly životní bytosti…

Danielo, je to všechno pro mne teď příliš intenzivní. Svým způsobem jsem se vyjádřil o rozpoložení, v kterém se aktuálně nalézám. Je to podivná směsice citů, avšak jsem otevřený, upřímný a důvěrný…

Přeji ti pohodu. Po jako po té, kdy jsou kostky vrženy a je jasno (světlo ve věci). Šamani už na počátku házeli zvířecími kůstkami, aby měli jasno ve věcech budoucích, a římští vojáci pak hráli vrhcáby o Ježíšův plášť. Život je krásný ve svých proměnách.

15) Milá Danielo, když jsem si znovu pročítal tvá psaní, inspirovalo mne jedno tvé sdružení slov: koordinace nohou…, chůze…, pohyb…, pokrok. Píšeš také, že tvůj život je spíše o prožíváni, než o myšlení. A že je to určitě tím, že jsi žena.

O imanentním (bytostně vlastním) způsobu myšlení a prožívání jsem se ve svém psaní zmínil již dříve. Myšlení jako děj neznámý, a že půvab spočívá právě v onom prožívání. Také zdánlivě chladně a rozumně uvažující vědátor není prost citů. Myšlení se jednoduše bez cítění a prožívání nemůže obejít. To dokáže snad svým způsobem

- 41 -