<<< předchozí | následující >>>
se o určitou korelaci mezi dvěmi bytostmi
s více či méně rozdílnými charaktery, temperamenty, vlastnostmi i
chováním. To, co pak vytváří onu krásu ve vztahu s milovanou či blízkou
osobou, je skrytá touha po maximálním splynutí či sjednocení ať již na úrovni
citů, intelektuálního poznání nebo obecně sdílených zájmů. Svým způsobem se
jedná o nedostižný a neuchopitelný ideální stav, k němuž se můžeme
přibližovat ve vzácných okamžicích důvěrného sdílení, kdy se rozplývá ona
vlastní podstata sebevědomého já. Nejvíce se tomuto stavu bytostné symbiózy
přibližují matka s dítětem ve svém lůně. Chci
tímto vyjádřit či popsat svůj vztah k osobní samotě (nezávislosti), jež
mne dokáže plně zaujmout, naplnit a inspirovat, dát mi smysl a vědomí vyšší
existence. A tento stav bytí mi zároveň dává pocit jisté sounáležitosti a
touhu vracet se k milovaným blízkým, přátelům a lidem obecně, jinak by
to samo o sobě ztrácelo smysl. Když
jsem si teď znovu přečetl svá slova, připomnělo mi to naznačený noční
prožitek, ale napadá mne otázka, co mohou ona slova, dovedně setkaná do vět,
říci tobě? Nemám jistotu, jest-li je to ono obsažené mezi řádky nebo se jedná
pouze o můj subjektivní záchvěv vzpomínky. Když jsem teď zmínil ony řádky
slov a uvědomil si, jak slova váži, spatřil jsem křišťál v jeho
krystalové či molekulární struktuře. Vzpomněl jsem si na jednu kamarádku,
které jsem ukázal krystal křišťálu ze své sbírky, který má na výšku patnáct
centimetrů. Už přes rok se na něj nemohu vynadívat, a snad pokaždé
v jeho průzračné hloubce spatřuji nové podrobnosti ať už pod měnícím se
úhlem dopadu denního světla, večer při plameni svíčky nebo když jej opláchnu
v tekoucí vodě. Tak si až někdy říkám, že v krystalu spatřuji odvíjející
se současnost, která je také v každém okamžiku nějak jiná,
neopakovatelná jako mraky na obloze. A nebo si ten krystal žije vlastním
životem a já jen spatřuji jeho krásu. Když
jsem krystal ukázal kamarádce, vzala jej do ruky a po chvíli nedůvěřivého prohlížení
minerálie se mne zeptala, jest-li to je pravé. Byla na pochybách, jest-li se
nejedná o zvláštně vybroušené sklo, jehož smysl jí nějak uniká. V první
chvíli jsem nedokázal pochopit, že její pochybnost je opravdová, než jsem si
uvědomil, jak diametrálně se mohou rozcházet dva lidské pohledy na jednu a
tutéž věc |
- 27 -