<<< předchozí | následující >>>
proto, že já jsem vyzrálá osobitost, zkušenost či
moudrost sama, ale spíše proto, že sis nedovolila, že ses neodvážila, žes to
nezkusila, že sis to neuvědomila… Uvědomuješ si, že můžeš stejně osobitě
reagovat, být sama sebou? Nesmíš se ale srovnávat s něčím uměním, např.
s mou dovedností psát. U většiny dospělých lidí budím respekt, jsem pro
ně přirozenou autoritou, navíc jsem si toho vědom… A víš, kdo se mnou nemá
žádný problém v komunikaci, kdo se mnou zažívá úchvatné chvíle, a já
s nimi? Jsou to malé děti, které se ještě nedovedou srovnat. Jsou to
staří lidé, kterých si vážím za jejich životní zkušenosti (moudrost). A jsou
to i ti študáci, když se mi podaří ukázat jim, že mohou být sami sebou, že
jsou sami sebou, že jim bohudík ani nic jiného nezbývá, pokud chtějí žít svůj
život tvořivě, autenticky, zkrátka naplno. Proč
máš, Danielo, smíšené pocity? Proč zažíváš nejistotu, když mi odesíláš psaní,
které vypovídá více a skutečně o tobě? Máš
pravdu v tom, že jsi hloupá, když posíláš své otevřené nitro e-mail
jinému člověku. Proč bys mi měla důvěřovat? Víš, jak je to zneužitelné, a jak
to může člověku ublížit? Pak
si kladu otázku, proč to dělám já? Možná proto, že jsem své nitro už otevřel,
přijal a nabídl se, a to vše s jistotou, že já jsem já, a ať se už změní
cokoliv, stále to budu já. Ono já je zapeklitou věcí. Já je mnohotvárné a
žije si vlastním životem, někdy nám poroučí jindy slibuje, mámí nás nebo
straší. Já není svobodné, já je konstruktivní, většinou iracionální,
náladové, samolibé a nevyzpytatelné… V kombinaci s vůlí se pak to
já může změnit v sebetrýznivý či až destruktivní nástroj. A může nám
přitom nabízet úspěch, kariéru překonání sebe sama… A kdo
jsem tedy skutečné Já? Ono se to nedá dost dobře popsat. Je to jakési čisté
vědomí, tvořivá síla, všeobsažná, vnímavá, citlivá, intuitivní… Jakmile však dodáme
konkrétní obsah, stává se ono já konstruktivní a ujímá se vlády, roste a
sílí, až se nakonec ztratí ono původní neobsažné a přesto bytostné. Je to
svoboda vědomí, blaha a existence. Je to ten stav blaho-bytí, který hledám a
nalézám např. při svých cestách do prostoru, při své chůzi, při svém dýchání,
při své |
- 25 -