<<<  předchozí   |   následující  >>>

je předivo zaznamenaných slov mimo reálný kontext či bez vztahu ke konkrétnímu člověku.

Nevím, Dailo, kolik ti je let, nevím, co děláš, s kým žiješ svá sdílení pocitů, představ, plánů či v co skutečně věříš. A upřímně, ani to v této virtuální  formě netoužím vědět, protože jsem dospěl k poznání, že to všechno patří do normálního reálného života, kde se lidé vidí, slyší, společně se přemísťují prostorem se společnými záměry, kde se mohou dotýkat a sdílet své city se vším, co k tomu patří. Kdy mohou uskutečňovat svůj společný reálný život ať již ve vztahu osobním, rodinném, přátelském, kamarádském, sousedském, tak také pracovním, profesním nebo pouze ve vztahu lidském či občanském.

Dobral jsem se k poznání, že elektronická komunikace může velmi prakticky sloužit například k přenosu rozličných dat, nejlépe mezi konkrétními lidmi, kdy se nejedná o nevyžádanou poštu, nebo k faktické výměně informací z reálného světa ve smyslu s kým, co, kde a kdy.

Myslím, Dailo, že to nebylo marné úsilí, jež jme vložili do našeho virtuálního mailování. Přes uzavření této kapitoly z důvodů, které jsem ti popsal, bych byl rád, je-li to ještě vůbec možné, kdybychom vstoupili do reálné komunikace. Skutečně mne totiž zajímá, kdo jsi, jaké jsou tvoje oči, vlasy či jak vypadáš, kolik ti je roků a co děláš. Tebe to nezajímá? Tedy mám teď na mysli moji reálnou osobu…

 

9) Milá Danielo, ahoj je takové kamarádské a námořnické pozdravení. Tak nějak cítím, že si k tobě mohu dovolit to milé, tím spíš, když už víme o našem věkovém rozdílu… A pak ta moje zvnitřněná Daila je skutečně svým způsobem milá, třebaže mne někdy staví před složité otázky…

Jsem rád za tvoji odpověď na moje přiznání, napadá mne vyznání se z osobní zkušenosti, ve věci stylizace mého psaní. Mám ale stále svým způsobem obavy, jest-li jsem nějak nezneužil tvé ochoty reagovat na moje mailíky. Ono se to má semnou tak, že povahou jsem Vodnář, a zmiňuji se o tom proto, že většina z toho, co se o Vodnářích píše, se na

- 20 -