<<<  předchozí   |   následující  >>>

žádný není dobrý či špatný, jsou komplementární - vzájemně se doplňující.

To mne přivádí k myšlence, že bych ti mohl připojit kapitolu, která mne natolik zaujala svým výstižným popisem daného tématu, že jsem si ji volně přeložil ze slovenštiny. Tao fyziky

5) Milá Dailo, s tím mým oslovením jsi mne zvláštně překvapila. Jum nebo Jura? Už ani pořádně nevím, obojí jsou to přezdívky, pod kterými mne znají mí nejbližší přátelé. Ale také méně známí, posluchači, čtenáři nebo klienti. Moje civilní jméno je Jiří a říkají mi tak méně blízcí kolegové v práci nebo lidé, kteří mne osobně neznají, přestože spolu třeba i pracujeme pod jednou střechou. Jura jsem začal používat už v dětství, vlastně jsem dostal přezdívku od soudružky učitelky v mateřské školce – Jurin. Akelina mne pak seznámila s knihou Listy Jurovi (skautská literatura). Teprve později, když jsem se účastnil psychoterapeutického výcviku, tak aby se to nepletlo, protože Jiřích nás bylo několik, ztotožnil jsem se jednou pro vždy s Jurou. Také v tom cítím nějaké své slovenské předky. A jum je elektronická zkratka, která se mezi přáteli rychle uchytila. Takže nakonec mezi těmi jmény – označení mé osoby nějak nerozlišuji. Spíš mne překvapilo, že je to již podvědomé.

Z tvého jména Daniela jsem měl nejprve radost, protože mi tě více zlidštilo, a navíc by mi připadalo zvláštní, kdyby ses jmenovala třeba Eva nebo Marie. Mám ke jménům zvláštní vztah. Myslím, že je nedostáváme jen tak náhodou či z pouhé vůle našich rodičů. Vlastně to popisuji i tím svým odtotožněním se od Jiřího (není to ten svatý Jiří bojující s drakem). Dailu jsem v oslovení použil záměrně, protože jsem si při víkendové chůzi uvědomil, že jsem si tě oslovoval jako Dailu a docela jsem zapomněl na tvoji původní přezdívku? Možná to souvisí s tichou radostí a vnitřním očekáváním, když se na obrazovce mého počítače objeví zpráva, že jsem obdržel e-mail od daila.

- 12 -