kniha

Ať to, co vlastním, přináší užitek nejen mně, ale také ostatním.

*Průnik za pozdního večera *Setkání nového druhu *Pod starostlivým nájemníkem *Dar, jenž to nakonec způsobil... *Před léty to nebyla náhoda *Vzpomínka do minulosti, aneb co způsobil šamanův bubínek *Podivné svědectví deníku *Zpětvazebná smyčka *Paradox *O pohádce *Strašidlo *Před X lety *Pramen *Zapomenutý dopis *S tříletým zpožděním *Pro neznámého muže *Ve středu jsem vyhrál *Droga jako Paklíč

Zamyšlím-li se nad svým dětstvím, obdobím vývoje a zrání, kdy se formovala moje osobnost, vybavují se mi jasně vzpomínky na otce, zvláštní to individuum, jehož svéráznou formu vědění jsem chápal nejlépe já, jeho syn. Dokázal jsem si jej vážit i přesto, že mně, dítěti s omezeným nazíráním rodinných tradic, dávali příbuzní najevo,
jaký je to darebák a nezodpovědný člověk.
Vzpomínám na otce, jak mi říkával: „Kluku, narodil jsi se na duze,“ nebo jindy, podle nálady, „ty jsi se nenarodil, našli jsme tě v popelnici.“
Tedy vyskytl jsem se nějak na tomto světě a po pravdě řečeno, nikdy jsem si nelámal hlavu přemýšlením, jak tomu bylo doopravdy. Moje osobní vzpomínky splynuly časem v cosi, co mne dnes zavádí daleko dál, aniž bych pak přikládal nějaký význam oněm nepatrným mezníkům při upomínání se na dětství a jiné formy existence. Nehledě na to, že žiji-li v přítomnosti a zabývám-li se úvahami o minulosti, stojí mne to nemalé soustředění a především spoustu energie. Pomíjím proto v určitých chvílích otázku času, který se mi jeví pouze jako relativní pojem a stává se mi jakýmsi informačním retikulem, v němž se mohu myšlenkově pohybovat a současně žít život naplno a opravdově.
„Život člověka se mi pak jeví jako obraz, na nějž se učím pohlížet.“

Průnik za pozdního večera
Je chladný pozdní večer a na jasné obloze září myriády hvězd. Opuštěné ulice ztichlého města odráží rytmický klapot podrážek opovážlivce, který si dovolil rušit majestátní klid noci. Jakoby ještě více zesilovaly rušivé zvuky a vyzývaly vetřelce k tichosti.
Setkání nového druhu
Vidím kolem sebe teď černošedě a velice ostře. “Co se to se mnou děje?” Přeběhl mi mráz po zádech a celým tělem mi probíhá příjemné brnění. Houpavě se to stupňuje a chce se mi najednou bezdůvodně smát. Uvědomuji si zvláštní situaci, kdy bych měl mít strach, a přitom se cítím docela bezpečně.
Pod starostlivým nájemníkem
Jednalo se o momentální nápad či náhlé vnuknutí, jak bývá mým nevzácným zvykem. Koupil jsem si na nádraží ve stánku noviny, ačkoli tento druh tiskovin nečtu. V okamžiku, kdy jsem je rozložil, padl můj zrak na inzertní stránku, kde jsem hned objevil zprávu.
Dar, jenž to nakonec způsobil...
Kdosi nečekaně zaklepal na dveře. Ani jsem nezaslechl kroky na vrzavém schodišti vedoucím k podkrovní světnici. “Koho to sem čerti nesou takhle brzy dopoledne?” pomyslel jsem si v duchu a ne právě v dobré náladě.
Před léty to nebyla náhoda
Vybavuje se mi teď velmi živě okamžik, kdy jsem pracoval na archeologických vykopávkách jako nadšený dobrovolník při hrubých pracích na odkrývce hlušiny. V krátké době jsem se spřátelil s profesionálním archeologem panem Tomášem, jenž mne po večerech zasvěcoval do tajů dávné historie, která k nám stále promlouvá prostřednictvím objevených artefaktů.
Vzpomínka do minulosti, aneb co způsobil šamanův bubínek
Starý bubínek s kozí kůží a vybledlými barvami pomalovaný domorodými symboly původních obyvatel daleké Sibiře. Bubínek byl pokaždé mojí záchranou před nicotou. Uchopil jsem nástroj do levé ruky a pravou jsem začal, nejprve velmi zlehounka, konečky prstů vyťukávat na první poslech složitý a stále se opakující rytmus.
Podivné svědectví deníku
A potom to úžasné ticho - zvláštní pocit klidu a úlevy. Jen na malou chvíli zavřít unavené oči, zaklonit ztěžklou hlavu a v klidu splynout s jemně se chvějícím prostorem, jenž se neustále smršťuje a rozpíná v nekonečných tvarech a proměnách.
Zpětvazebná smyčka
S tužkou v ruce pak škrtal a přepisoval již popsané stránky. Znali ho dobře i zaměstnanci patentového úřadu. Občas tam přicházel, obvykle hned brzy po ránu, aby se neodbytně dožadoval přístupu k “panu důležitému”, dnes s již chronicky známou větou: “Tato myšlenka popostrčí svět o 365 dnů kupředu.”
Paradox
Tak třeba takový úředník je prapodivné stvoření, pilný brouček řídící se pokyny svých nadřízených, různými směrnicemi a vnitřními pravidly, jež zaručují jeho bezchybný chod. Ovládá-li dostatečně bravurně onu úřednickou násobilku, vede se mu nadmíru dobře.
O pohádce
Zahrál a bylo to cosi úžasného a neskonale krásného. Obsahovalo to jemné chvění, hloubku a život. Celistvý život v rozmanitých obměnách. Mlčel jsem a seděl bez pohnutí. Zdálo se, jako by i čas plynul pomalejším tempem, až se nakonec zcela zastavil.
Strašidlo
Když jsem mu vyložil svůj názor, vůbec se nezdál být uspokojený mou reakcí. V očích mu posměšně blýskalo a rty se mu stáhly do pohrdavého gesta. “Pchááá!” zasyčel. “Co vy asi můžete vědět o strašidlech?”
Před X lety
Ticho je rušeno a paradoxně zvýrazňováno jemným vrněním elektrické zářivky. Na stole přede mnou leží otevřená historická kniha o hornictví, zčásti překrývající speciální vojenskou mapu okolí jednoho starého města.
Pramen
Tomu místu se říká Pramen přání a není snadné ho najít. Celý horský hřeben je posetý močály, pramínky a prameny a nespočetným množstvím potůčků, které v průběhu let stále vznikají a zanikají v opakujícím se koloběhu.
Zapomenutý dopis
O tajemném cizinci, jenž zůstal nepoznán. V jistém smyslu jsem člověk nepořádný a lehkomyslný, ale míra štěstí a zvláštní náhody, jež mne provází životem, dokáží tuto nepraktičnost vyrovnávat. Dovedu se spokojit s tím, co je, a snažím se vytěžit maximum z jakékoliv prekérní situace.
S tříletým zpožděním
Host. V tom chlap zmlkl a s ním celá hospoda. Čerstvý syrový podzimní vítr rozehnal v místnosti šedá oblaka dýmu, jak se prohnal dokořán otevřenými dveřmi. Byl to jen okamžik. Dveře se stejně rychle zase zavřely a uvnitř stál host.
Pro neznámého muže
Bylo to před lety a za poněkud zvláštních okolností. Prožíval jsem si krásných osmnáct let, když jsem se potkal s mužem, jenž mne seznámil s paterou moudrostí. Nedokázal jsem jí tehdy ještě porozumět. Ale na kratičký okamžik, když jsem prohlédl šedivým závojem naučených myšlenek a zvyklostí, pocítil jsem ohromující vzrušení ze zvláštního zážitku zprostředkovaného mi oním člověkem.
Ve středu jsem vyhrál
Na samém dně krabice, jako bych se obával o jeho ztrátu, jsem objevil zapomenutý sešit s povídkami, pomocí kterých jsem se kdysi vyrovnával se svými zmarněnými představami. Bylo to velice jednoduché. Když jsem měl nějaké přání a ono se ne vyplnit, napsal jsem povídku, v níž jsem si svou představu zrealizoval.
Droga jako paklíč
Rozmanitost vesmíru. Mojí zálibou odjakživa byly otázky týkající se vesmíru, jeho dimenzí. Bádal jsem a vnitřně hledal, což mě vedlo k četbě klasiků, jako je například Albert Einstein.