Vybavuje se mi chvíle, kdy jsem se u paní domu asi před šesti měsíci přihlásil. Shodou několika málo okolností a ve správný čas se mi do rukou dostal inzerát, jenž ovlivnil mou další životní pouť. Projížděl jsem tehdy nějakým městem a nechal jsem se ovlivnit nevypočitatelným rozmarem. Jednalo se o momentální nápad či náhlé vnuknutí, jak bývá mým nevzácným zvykem. Koupil jsem si na nádraží ve stánku noviny, ačkoli tento druh tiskovin nečtu. V okamžiku, kdy jsem je rozložil, padl můj zrak na inzertní stránku, kde jsem hned objevil zprávu. Vtom jako by mě cosi oslovilo, a tak se náhle zrodilo mé rozhodnutí. Vydal jsem se hledat lákavý podnájem ve vile na předměstí.

“To jste si tedy pane pospíšil,” odpověděla mi až po chvíli, kdy pochopila, oč mi kráčí, “teprve včera jsem inzerát podala.”

Na chvíli jsem osaměl. Rozhlížím se po místnosti a začíná se mi zde líbit. Jako bych se ocitl v jiné době o půl století zpět. Naleštěnou parketovou podlahu pokrývá perský koberec, po tapetovaných stěnách jsou rozvěšeny oleje a obrovská ořechová knihovna zabírá celou jednu stěnu. Pod okny stojí řada jemně vyřezávaných dřevěných skříněk, na nichž jsou vystaveny řady keramických cetek. V rohu místnosti vévodí pohodlné kožené křeslo pod lampou s malovaným pergamenovým cylindrem na vyřezávané ebenové nožce. Celý prostor parádního pokoje je opticky vyplňován členitým lustrem se spoustou broušených sklíček. Když jsem se zhluboka nadechl a na okamžik zavřel oči, měl jsem náhle pocit, že jsem se jako proutkem mávnutí ocitl v nějaké zámecké komnatě.

“A teď mně, pane, upřímně povězte, co si slibujete od inzerátu o podnájmu v podkrovní místnosti?”

“Víte, paní, já jsem člověk nenáročný, co se týče bydlení a pohodlí. Cestuji světem a občas se mi prostě zamane usadit se na nějaký ten čas a poznat mravy lidí a kraj, v němž se mi právě zalíbilo. A to je celý můj případ. Před čtrnácti dny jsem se odstěhoval z Čech a od té doby jsem na cestách. Přespávám po hotelích a snažím se rozpoznat to správné místo, kde by se mi chtělo na čas usadit. Vaše městečko se mi moc líbí a především, je zde blízko do hor, které bych chtěl poznat. Jinak se živím psaním, úroky z úspor a taky příležitostně něco namaluji. Zaobírám se vším, co se mně zamane a co alespoň trochu vzruší mou dobrodružnou dušičku. V Čechách jsem stál u zrodu sdružení nezávislých kumštýřů. Cosi se mi podařilo a dál mě to nezadržitelně táhlo na mé pouti životem.

Dohodli jsme se před časem s mužem, že pronajmeme nějakému slušnému studentovi podkrovní místnost. Jedná se o pokoj, kde před léty bydlel náš syn, který se odstěhoval někam do ciziny. Vaše představa o podnájmu se mi líbí a snad mi i něčím připomínáte našeho syna. Přišel jste na inzerát jako první, a proto je pokoj váš. Přestože se jedná o podkroví, je to místnost prostorná a útulně zařízená a pro svobodného člověka jako dělaná. Celé dopoledne vám dovnitř může svítit sluníčko a pohlédnete-li z okna, máte příjemný pohled do tichého parku. Nebude vás proto při práci rušit žádný rachot z ulice. Koupelna a záchod jsou v patře. A o výši nájemného, jak jsme se domluvili s mužem, bychom si mohli promluvit až po měsíci podle toho, jak budeme všichni spokojeni.”

Dopil jsem šálek vynikajícího zeleného čaje a nato mě domácí vyzvala k prohlídce pokoje. Vedla mne po schodišti do patra a dál, teď po vrzajících dřevěných schodech, do tmavé chodbičky, odkud vedly jedny dveře na půdu a druhé do podkroví.

Pokoj byl nečekaně prostorný, vybavený prakticky a s jistou dávkou vkusu. Místnosti vévodil masivní psací stůl s řadou zásuvek zdobených mosaznými držadly. Byl umístěn pod okenním vikýřem, takže skrz sklo mohl proudit dostatek denního světla přímo na tmavou ořechovou desku stolu, která byla zčásti kryta zabroušenou tabulí skla chránící leštěnou desku před poškozením. Naproti stolu stála moderní a pohodlná otáčecí židle, aniž by výrazně narušovala starobylost ostatního zařízení. Nalevo od stolu byl umístěn štíhlý pětiúhelníkový stojan s vykládanou deskou, snad původně sloužící jako podstavec na květináč, dnes jako improvizovaná sedačka s polštářkem. V prostoru pod sedačkou jsem si všiml proutěného košíku na odpadky. Celou jednu stěnu, asi tři metry vlevo z pohledu od dveří, zabírala dřevěná skříň, jež z jedné třetiny kopírovala zkosenou hranou šikmý strop. Zprava přiléhal k psacímu stolu “peřináč”, jehož horní deska převyšovala povrch stolu o dvacet centimetrů a zčásti sloužila jako odkladová plocha pro psací potřeby. U stěny byla pohovka, k níž přiléhala zdobená komoda se spoustou zásuvek s mosaznými ozdůbkami. Třetinu místnosti za dveřmi, hned proti pohovce, zabíral hluboký výklenek vyplněn otevřenými policemi a přihrádkami, kterých se dá prakticky využít jako místa pro příruční knihovničku. V pokoji nebylo stropní osvětlení, ale na čistě bílých stěnách byly porůznu připevněny čtyři bodové lampy, které mohly podle úpravy osvětlovat kterékoliv místo pokoje. Celé vnitřní vybavení místnosti pak vhodně dotvářela prkenná podlaha, jež byla zčásti kryta světle modrým kobercem tlumícím chůzi. Všechno tu na mě dýchalo zklidňující atmosférou a mám i nejasný pocit, že jsem už kdysi musel podobné prostředí obývat.

“Velice se mi pokoj zamlouvá,” pochvaluji si paní, “všechno tu na mě dýchá čistotou a klidem.”